"Budu tvýma očima"

2. 04. 2018 15:40:06
Ve světluščí Kavárně Potmě jsem byla poprvé před čtyřmi lety. To ještě stávala v Praze na Ovocném trhu. Udivila mne fronta, vinoucí se skoro až ke Stavovskému divadlu, ale s kamarádem jsme si ji trpělivě vystáli a nelitovali jsme.

V naprosté tmě jsme si objednali zmrzlinu a já jsem navrhla vzájemné krmení. Málem jsme jeden druhému vypíchli oko a ven vylézali zapatlaní a ulepení, ale taky uslzení od smíchu. Proto, když jsem loni zahlédla inzerát Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška, že hledají brigádníky na léto právě do Kavárny, vůbec jsem neváhala. Byla to příležitost maličko "nahlédnout" do světa nevidomých a to mne zajímalo.

Koordinátorka programu si mne pozvala do své kanceláře na krátký pohovor, při kterém jsme se rovnou dohodly na spolupráci a další domlouvání už probíhalo přes e-mail. Zjistila jsem, že ony ty Kavárny jsou vlastně dvě - jedna tzv. pevná, která měla zahájit svůj provoz v Praze na Náměstí Míru zkraje června a potom se měla do konce měsíce přesunout na Náměstí Republiky. V době letních prázdnin pak přicházela na scénu "ta druhá," tzv. Kavárna pojízdná, což je vlastně dlouhatánský černý autobus, který se zhruba od června do října toulá po menších i větších městech v republice.

Před zahájením nové "kavárenské sezóny" bylo ale potřeba udělat ještě jednu věc - proškolit nováčky v práci, která je čekala, čehož se ujala organizace Okamžik. Ta se, podobně jako Světluška, věnuje nevidomým, školí zájemce o práci s touto cílovou skupinou a pořádá různé osvětové a kulturní akce. Do jejich sídla kousek od Budějovické se nás sjelo asi osm a byl to kompletní "babinec". Usadily nás do místnosti s několika židlemi, knihami, které napsali nevidomí nebo jinak hendikepovaní lidé a fůrou kompenzačních pomůcek. Ještě než jsme začaly, vrhla jsem se jako správná závislačka k policím s knihami a můj zápal nakonec obměkčil lektorky natolik, že mi dovolily, abych si knihu, co mne zaujala nejvíc (Každý běží svou míli), odnesla domů.

Školení se skládalo ze dvou částí - jakéhosi teoretického úvodu do světa nevidomých, při kterém jsme se dozvěděly, jak k nevidomému přistoupit, jak mu nabídnout pomoc a proč se neurazit, když ji odmítne, "ošahaly" si bílé hole a pobavily se při hádání předmětů, bez kterých by se nevidomí těžko obešli a my vidomé neměly většinou ani tucha, k čemu mohou sloužit. Tak třeba černá věc, co vypadala jako pánský holící strojek, se ukázala být rozřazovačem barev, další jí podobná zase signalizátorem světla či tmy a malé modré plastové "cosi" byl třídič bankovek. Naše objevitelské nadšení, navzdory velkému tápání, provázelo zajímavé povídání nevidomé dobrovolnice. Pak jsme vyrazily ven do ulic, naštěstí jen před budovu, kde čistě estrogenový dámský koktejl lehce naředil mužský lektor. A náš další úkol? Vytvořit dvojice, jednomu z ní zavázat oči šátkem a absolvovat s ním asi třicetimetrovou trasu včetně příkrých schodů. Ač se většinou do nových věcí vrhám po hlavě, představa toho, že neuvidím a budu se muset svěřit do rukou úplně neznámého člověka a věřit mu, že mne někde nepřizabije, se mi vůbec nezamlouvala. Ani trochu jsem se tedy nezlobila, když si jako první vzala šátek L. Podle instrukcí jsem jí pak nabídla preferovanou paži, do níž se zavěsila a vyrazily jsme na cestu. Nějakou dobu jsem cítila, jak se mi během uklidňování a ujišťování L., že ji opravdu nenechám o nic narazit, nebo z něčeho sletět, chvěje hlas. Trasu jsme dokončily bez úhony a nastal čas na výměnu rolí. Utáhla jsem si šátek a s bušícím srdcem se chytila L. paže. No fuj, tohle fakt nebylo nic příjemného. Trvá mi dlouho, než někomu začnu důvěřovat a to u toho vidím, takže tohle pro mne byla pořádná výzva. L. cítila stejně jako já předtím, že se bojím a stejně jako já ji se mne snažila uklidnit. Dala jsem to, ale moje úleva, když jsem konečně strhla šátek z očí, byla nepopsatelná.

V červnu jsem se zúčastnila slavnostního otevření "pevné" kavárny na Míráku, další směny jsem odsloužila i na Náměstí Republiky a v červenci a srpnu vyrazila s kavárníky na dvoudenní výjezdy do Plzně a do Oseka. Vyfasovala jsem dvě trika s logem Světlušky a taky plastová "tykadla," která se nasazovala na hlavu. Zatímco trika mi nevadila, tykadla jsem upřímně nesnášela - tlačila na hlavě a připadala jsem si v nich jak pitomec, takže jsem jejich nošení bojkotovala, kdy to jen šlo. Kavárenský tým na jedné směně se skládal zhruba z deseti lidí - vidomí a nevidomí půl na půl. Práce na kavárně spočívala v ranním vynesení rozkládacích stolků a židlí, na které jsme pak rozmístili upomínkové předměty k prodeji, kompenzační pomůcky (si pište, že jsem dělala před návštěvníky trochu machra, že JÁ VÍM, k čemu slouží a oni ne), předměty, sloužící nevidomým k zaznamenávání obsazenosti stolů vevnitř v kavárně a z nízkých bloků jsme postavili bludiště. V něm si pak mohli zájemci vyzkoušet chůzi poslepu - s šátkem přes oči a holí (tohle se obzvláště líbilo dětem). Vevnitř bylo potřeba nalít vodu do termosek a kávovarů a dotáhnout z nedalekého hotelu nealko i alko nápoje a vany se zmrzlinou. A těsně před otvíračkou se pak ještě narychlo dohodnout, kdo kde bude - jestli zaznamenávat do tabletu počty návštěvníků a prodeje dárkových předmětů, být pravou rukou nevidomého koordinátora, který vítal příchozí, informoval je o činnosti Světlušky, o tom, co je čeká a magnety pak na ceduli před sebou zaznamenával obsazenost kavárny, nebo brát lidem jejich zavazadla výměnou za číselné štítky a umísťovat je do beden za informačními stolky. Mě nejvíc bavilo být k ruce kavárníkovi, který vítal a vysvětloval, tabule s magnety mne fascinovala a používání vysílačky pro komunikaci s nevidomou obsluhou vevnitř jsem si užívala jako malé děcko. V průběhu dne se pak porůznu běhalo doplňovat zásoby, vyzvedávat houfně pro všechny pracovníky oběd a nevidomí se doprovázeli na toaletu. No a večer se zase všechno balilo, skládalo a sklízelo dovnitř, v kavárně se umývala podlaha, stolky i židle a vynášely odpadky.

Nejlépe se mi pracovalo s kavárníkem J. a byl to pocit vzájemný. Z J. vyzařovala taková esence pohody, že jen být v jeho přítomnosti mne uklidňovalo. J. se i přes svých 16 dioptrií radoval z toho, že ještě aspoň trošku vidí, byl tak trochu muzikantský bohém, co uměl hrát na sedm hudebních nástrojů a zapaloval si jednu cigaretu od druhé. Několikrát k tomu zlákal i mne, ač normálně nekouřím a o pauzách jsme spolu stávali za kavárnou, povídali si, labužnicky usrkávali presíčko a potahovali z cígárka. J. tvořil manželský pár s K., která na kavárně taky pracovala a která se svou výbušnou a temperamentní povahou J. krásně doplňovala. Dost mne zaujala i rázná Á., co nešla nikdy daleko pro ostřejší slovíčko a hned první den mne po mém pokusu vysvětlit jednomu návštěvníkovi, oč tu kráčí, sjela na tři doby. Nešlo si ji nezamilovat. Samozřejmě že ne všichni mi byli tak moc sympatičtí - u jedné nevidomé kavárnice, která ráda a často pronášela jízlivé poznámky na účet svého okolí a v komunikaci všem nepříjemně odsekávala, jsem dlouho přemýšlela, jak jí dát najevo, že se mi to nelíbí. Nic jsem nakonec nevymyslela, ostych nad jejím hendikepem nakonec převážil a já si jednoduše netroufla jí něco vyčíst.

Pozvala jsem na návštěvu "k nám do kavárny" i několik svých přátel a všem se zážitek beze světla líbil. Tam vevnitř totiž krom jiného zakusíte pocit, jak se vám vyostřují ostatní smysly, když se najednou nemůžete spoléhat na svůj zrak. Lépe slyšíte, váš nos rozeznává vícero odstínů vůní a pachů a jazyk chutí. Krom toho kafe a zmrzlina, které jsme měli v nabídce a které jsme "my kavárníci" popíjeli a pojídali po litrech, byly opravdu výborné. Před pár týdny mi v e-mailové schránce přistála pozvánka na letošní běh. Sice zatím nevím, kolik mi v létě zbude kapacity, ale alespoň na pár směn se mezi kavárníky určitě vypravím, abych od nich zase načerpala trochu toho životního optimismu (a přibrala nějaké to kilo, pokud bude zase v menu ta mňamózní zmrzka... :-)

Je to tam mezi nimi totiž moc fajn.

Autor: Sylva Řiháková | pondělí 2.4.2018 15:40 | karma článku: 11.61 | přečteno: 321x

Další články blogera

Sylva Řiháková

Jak jsem byla (téměř) napadena na pozici vychovatelky v dětském domově (II. část)

Když jsem jela uprostřed týdne do práce, pípla mi smska od R., v níž bylo kusé sdělení, že v důsledku neplnění školních povinností starších dětí jim až do jejího návratu má být zakázána veškerá elektronika.

28.2.2024 v 16:18 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3106 | Diskuse

Sylva Řiháková

Jak jsem byla (téměř) napadena na pozici vychovatelky v dětském domově (I. část)

Před časem jsem nastoupila jako vychovatelka v jednom dětském domově. Už při prvním setkání s vedením jsem si vyslechla informace, které byly varovné, ale v co se to celé nakonec vyvrbí, by mě nenapadlo ani v nejhorší fantazii.

28.2.2024 v 14:05 | Karma článku: 36.30 | Přečteno: 4683 | Diskuse

Sylva Řiháková

Psí odcházení

Mám doma téměř 15-tiletého psího seniora. Jedná se o plemeno shiba-inu, o jehož lumpárnách už jsem pár článků napsala. Naštěstí všechny měly šťastný konec. Tohle bude ale trošku jiné povídání.

14.7.2023 v 16:57 | Karma článku: 32.74 | Přečteno: 980 | Diskuse

Sylva Řiháková

Andrej Babiš se klidně může stát prezidentem České republiky

Stačí k tomu pouhá skutečnost, aby se potencionální voliči Petra Pavla nechali ukonejšit průzkumy, které vykřikují do světa, že to má generál ve výslužbě v podstatě v kapse.

23.1.2023 v 15:42 | Karma článku: 22.95 | Přečteno: 628 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 257 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 314 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 354 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2836

Píšu o tom, čím mne život cvrnkne do nosu a mám zrovna chuť to sdílet se světem :-) 


Pokud Vás v mých článcích něco osloví a budete se o to chtít se mnou podělit, můžete mne kontaktovat zde: s.rihakova@seznam.cz
 

Ať se Vám u mne líbí.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...