Anna Šulc a Jakub Gulab bojují proti covidu obdivováním lustru ve Strakově akademii
Dejme tomu, že budu oběma autorům věřit prapůvodní dobrý úmysl. Dejme tomu. Jenže všechno ostatní, co následovalo poté, zavání velkým průšvihem. Ano, vím, že video, věnované Strakově akademii údajně nemělo mít žádnou souvislost se sedmi "šoty" kampaně, ve kterých odborníci na epidemiologii vyvrací některé z mýtů, které se kolem očkování vyrojily. Jenže dvojice ho vydala těsně před těmito nahrávkami, a z toho důvodu valná většina veřejnosti, která video o "Strakovce" shlédla, oprávněně předpokládala, že je jakýmsi úvodním vstupem do celé kampaně. A tím pádem, že se bude - nějakým způsobem, týkat i vlády. To, že to teď autoři popírají a tvrdí, že video natočené ve Strakově akademii s následnou kampaní nijak nesouvisí, už ničemu nepomůže. Z toho důvodu se po uveřejnění videí na svém FB ozval jeden z jejich aktérů - hlavní epidemiolog IKEMu Mudr. Petr Smejkal: "Přestože velmi vítám a podporuji všechny snahy o potírání dezinformací o očkování, jsem hodně rozpačitý z výsledné podoby kampaně Anny Šulc a Jakuba Gulaba - jakkoli oceňuji jejich nadšení pro věc, neměl jsem ani trochu ponětí, že k té krátké odborné části budou nějaká úvodní videa se "Strakovkou", okno pana premiéra nebo Tikťok...Pomohu vždy rád, ale celou dobu epidemie se vyslovuji za striktní oddělení politiky a odborné stránky věci, držme se toho." Ale tohle je vlastně na celé věci nejspíš ta největší prkotina.
Ve videu ze "Strakovky" se nicméně o vládě nedozvíte vůbec nic. Ostatně podle výpovědí autorů to ani nebyl jejich záměr - chtěli prý pouze veřejnost seznámit s "těma prostorama", aby "lidi pochopili, co je to vlastně za instituci, protože spousta lidí si to nemá jak spojit, spousta lidí neví, co dělají jednotlivé instituce v České republice, tak jsme to chtěli přiblížit touhlectou zábavnou metodou. Je to dělané v našem stylu - v takovém mladistvém stylu, tak, jak to dělají mladí lidi." V průběhu videa tak namísto vysvětlení účelu, pro který Strakova akademie slouží, uvidíte lustr, který Anna Šulc z nějakého důvodu obdivuje, rychlý záběr do řady oken, z nichž - údajně - některé patří kanceláři premiéra Andreje Babiše, rozpačitě se tvářícího ministra zdravotnictví Jana Blatného v póze "já nic, já muzikant" a nekonečně mnoho crop-topů a lesklých kalhot. To poslední jmenované naštěstí pouze u Šulcové.
Úřad vlády vyčlenil na propagaci kampaně Šulc a Gulaba půl milionu korun z veřejných rozpočtů. Ty se nakonec autoři rozhodli nevyužít, protože zásah na sociálních sítích je dle jejich slov dostatečný i bez nich. A taky, jak přiznali, odradilo je od toho množství "hejtů", které za tento počin začali dostávat. Třetina peněz měla jít do Tic-tocu, třetina do Instagramu a třetina do Youtube. Otázka financování projektu má ale dvě zásadní "trhliny". První z nich je fakt, že Anna Šulc je považována za jednu z nejvlivnějších influencerek na sociálních sítích - tudíž by natočená videa mohla v zájmu dobré věci propagovat zadarmo, zvlášť v dnešní době, kdy nadbytkem peněz ve státním rozpočtu naše vláda zrovna nedisponuje. Nehledě na skutečnost, že se pro podobný záměr - a bez nutnosti jakýchkoli vložených peněz z veřejných zdrojů - už opakovaně nabízel člen Poslanecké sněmovny Dominik Feri, který je - stejně jako Šulc - významným influencerem na sociálních sítích s obrovským dosahem. Druhou věcí, která mi vůbec nedává smysl je to, proč chtěli autoři kampaně peníze od vlády vůbec přijímat, když - jak uvádějí, je jejich projekt "zcela apolitický a s Vládou ČR nemá absolutně nic společného", stejně jako tvrdí, že by "nikdy nespolupracovali s Andrejem Babišem." Takže spolupráce s Babišem je fujtabl, přesto by jim nijak nevadilo přijmout od vlády, v jejímž čele stojí, peníze. Navíc, u "zcela apolitického" projektu mi přijde zvláštní i ona "veselá" fotografie s ministrem zdravotnictví (který je součástí Vlády ČR). Autoři ale vysvětlují, že tu do jejich přesvědčení zahrnovat nelze, protože u Blatného není podstatné, že je součástí vlády, ale to, že je "to osoba, která je teďka v téhlecté situaci nejvíc vidět - a která - dělá rozhodnutí." A Andrej Babiš rozhodnutí nedělá a skrývá se před publicitou někde v jeskyni či co?
U zmíněné fotky bych se ještě ráda na moment zastavila:
Protože ať si autoři kampaně zdůvodňují její vyznění jakýmikoli povídačkami o "mladém duchu", o tom, že vidí "očkování jako pozitivní záležitost" a proto ji "pojali tímhle stylem," nebo jak je přesvědčený Jakub Gulab, že: "když vidíte tuhlectu fotku, vidíte tu radost" - za mne je to - velmi mírně řečeno - faux pas. V situaci, kdy se České republice nedaří dostat covidovou pandemii alespoň pod nějakou kontrolu, spousta nemocnic je přehlcená pacienty a zoufalá z nedostatku personálu a statistiky zemřelých s covidem na optimismu taky nepřidávají, mi tahle fotka přijde úplně mimo. A mimo tím spíš, že když už tyhle spojitosti "nedocvakly" autorům projektu, měly docvaknout panu ministrovi, co je o pár desítek let starší a hlavně - stojí v čele rezortu, který se s tím vším výše uvedeným potýká nejvíce.
Gulab se těsně před uveřejněním kampaně rozhodl smazat své rok a půl staré negativní komentáře k Babišovi na Twitteru, což v současnosti okomentoval tak, "že by to dneska už přehodnotil jinak, tak, že bych ty tweety tam asi nechal. Normálně jsem to tam měl nechat, v ten moment jsem to bral jako nějakou neprofesionalitu, bál jsem se toho, aby to lidé potom nevytahovali..." Podobný postoj jako její kolega zaujala na svých sociálních účtech i Anna Šulc, která se po prohlášení: "Mám z tohoto projektu velkou radost, věřím v něj a věřím v nás", následném publikování videí a vlně kritiky, která se na ni snesla, rozhodla vypnout možnost dávat videím tzv. like či dislike (jelikož dislike výrazně převažovaly) a později vypnula pro veřejnost i možnost komentářů.
Nejasno ve svém postoji ke kampani Šulcové a Gulaba má i náš pan premiér. V jednom videu, které natočil, dvojici pochválil: „Nápad těch úspěšných mladých lidí, kteří mi řekli, že o pandemii informují na svých sítích už dlouho, a teď mají chuť udělat ve spolupráci s Úřadem vlády kampaň, se mi samozřejmě líbil. Je skvělé, že to s mými kolegy dotáhli do konce. Moc jim děkuju, že v téhle době takto pomáhají veřejnosti s osvětou", aby v jiném uvedl toto: "Ano, udělali chybu, že natočili video na Úřadu vlády. My jsme to nechtěli, já jsem je upozorňoval, znám, co dokáže nenávist Twitteru, jak je nastavena společnost díky různým lžím a dezinformacím vybraných médií."
A pak si vyberte.
Sylva Řiháková
Jak jsem byla (téměř) napadena na pozici vychovatelky v dětském domově (II. část)
Když jsem jela uprostřed týdne do práce, pípla mi smska od R., v níž bylo kusé sdělení, že v důsledku neplnění školních povinností starších dětí jim až do jejího návratu má být zakázána veškerá elektronika.
Sylva Řiháková
Jak jsem byla (téměř) napadena na pozici vychovatelky v dětském domově (I. část)
Před časem jsem nastoupila jako vychovatelka v jednom dětském domově. Už při prvním setkání s vedením jsem si vyslechla informace, které byly varovné, ale v co se to celé nakonec vyvrbí, by mě nenapadlo ani v nejhorší fantazii.
Sylva Řiháková
Psí odcházení
Mám doma téměř 15-tiletého psího seniora. Jedná se o plemeno shiba-inu, o jehož lumpárnách už jsem pár článků napsala. Naštěstí všechny měly šťastný konec. Tohle bude ale trošku jiné povídání.
Sylva Řiháková
Andrej Babiš se klidně může stát prezidentem České republiky
Stačí k tomu pouhá skutečnost, aby se potencionální voliči Petra Pavla nechali ukonejšit průzkumy, které vykřikují do světa, že to má generál ve výslužbě v podstatě v kapse.
Sylva Řiháková
Přechod Malé Fatry
Hřebenovka Malé Fatry vede sympaticky přes nejvyšší a nejlíbivější vrcholy, lákající na dechberoucí výhledy na fatranské i tatranské hory. Trasa, kterou jsem si zvolila já, měla zhruba 40 km s převýšením okolo 3 000 m.
Sylva Řiháková
Jak jsem byla před svátky vyvedena z omylu, že mám doma poslušného psa
Shiba - inu, japonský národní poklad. O tom, jak se žije s tímto specifickým plemenem už jsem se jednou rozepsala. Tenhle blog bude ale o něčem jiném.
Sylva Řiháková
Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (závěr)
Pokoj v albergue ve Ferreira jsem sdílela se dvěma Španělkami, které jsem svým pozdravem v zatemnělé místnosti vyděsila k smrti, když se kolem deváté vrátily. Absolutně totiž nečekaly, že by jim přibyl ještě jeden spolunocležník.
Sylva Řiháková
Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (4 - Eric)
Z albergue bylo nutné vypadnout do osmé hodiny, takže jsem vyrážela do ranního chladu ještě za úplné tmy. Ušla jsem ale jen pár desítek metrů na náměstí, kde jsem vplula do jedné z mnoha kaváren na snídani.
Sylva Řiháková
Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (3)
Měla jsem za sebou polovinu trasy a když jsem si to uvědomila, pocítila jsem lehké bodnutí někde v srdeční oblasti.
Sylva Řiháková
Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (2)
Ty první tři, čtyři dny jsem byla vážně v pokušení se na to vykašlat. Nedostatek spánku a čím dál víc náročnější horský terén plus další laskominy mne přemáhaly a říkala jsem si, proč já vůl pořád podnikám takové věci.
Sylva Řiháková
Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (1)
Na pouť do Santiaga vyráží ročně statisíce lidí. Absolvovat Camino, (jak se stezkám také říká výrazem přejatým ze španělštiny), můžete po různých trasách, o rozdílné délce i náročnosti, a to buď pěšmo, na koni nebo na kole.
Sylva Řiháková
Kterak jsem se po dva měsíce dohadovala s řidiči pražských příměstských autobusů
Nějakou dobu už dojíždím do práce z Prahy do Berouna příměstským autobusem, který pendluje mezi Novými Butovicemi a Zdicemi. Když není zacpaná dálnice, zvládne mne z Prahy dopravit skoro až před mé pracoviště během 25 minut.
Sylva Řiháková
Proč jsem se dosud nenechala očkovat
Nejsem prozatím očkovaná ani jednou dávkou proti covidu-19, což asi vyplývá už z nadpisu. Vnímám čím dál víc, jak se společnost u nás polarizuje a nůžky nepochopení mezi naočkovanými a nenaočkovanými se stále více rozevírají.
Sylva Řiháková
"Bom Caminho!" Portugalské poutní cesty do Santiaga de Compostely (II. část)
Čekání na rozednění bylo nekonečně dlouhé. Ze spacáku se vybalím celá otlačená a vyčerpaná po bezesné noci, zhltnu pár sušenek místo snídaně a rychle se sbalím. Pak se vydám zpátky na most vedoucí do centra města.
Sylva Řiháková
"Bom Caminho!" Portugalské poutní cesty do Santiaga de Compostely (I. část)
Původní záměr byl "klasický." Jít z Porta do Santiaga de Compostely, cíle mnoha poutníků, kteří některou ze svatojakubských stezek procházejí v hojném počtu rok co rok. Jenže se sešlo víc věcí, které mi můj plán zkomplikovaly.
Sylva Řiháková
Dostaveníčka s pachateli trestných činů
Sedí naproti mě a i vzdor jeho respirátoru, který má ukázkově nasazený tuším, že se pokouší o úsměv. Neupřímnost této snahy ale prozrazují oči, které zůstávají chladné. Jsou prázdné jak čočky od fotoaparátu.
Sylva Řiháková
Malá česká ponížení
Kvůli nové práci jsem před nějakou dobou začala dojíždět do menšího města kousek za Prahou, ve které už několik let žiju.
Sylva Řiháková
Vláda si vytřela Ústavou ČR zádel. Ve jménu záchrany obyvatel před apokalypsou.
Před týdnem a něco vyslovila Poslanecká sněmovna jasné NE vládnímu návrhu na další prodloužení nekonečného nouzového stavu, během kterého Babišův kabinet prakticky nic nevyprodukoval.
Sylva Řiháková
"Ano, pane ministře, opravdu existuje selektování pacientů."
Řekl před pár hodinami při krátkém rozhovoru primář Interního oddělení jedné z nejpřetíženějších nemocnic u nás - Nemocnice Sokolov - Mudr. Martin Straka.
Sylva Řiháková
Dopady pandemie z jiného úhlu pohledu: Duševní poruchy a sebevraždy v době koronaviru
Koronavirová krize a opatření včetně karantény silně ovlivňují naši psychiku. Sociální izolace, strach z nákazy, ztráta zaměstnání a s tím spojeného statusu a finančního zabezpečení jsou jevy, které jdou s pandemií ruku v ruce.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 36,15
- Průměrná čtenost 2618x
Pokud Vás v mých článcích něco osloví a budete se o to chtít se mnou podělit, můžete mne kontaktovat zde: s.rihakova@seznam.cz
Ať se Vám u mne líbí.