Na tento clanek jsem se bohuzel dostal se zpodenim.Vase vyliceni jak prostredi psychiatricke lecebny, tak pristupu personalu a medikaci je pro mne temer neuveritelne. Ze psychiatricke lecebny v CR vypadaji jak vypadaji (zamrizovana okna, tady mame nerozbitne sklo) s tim se asi jeste dlouho neda moc delat, ale ten pristup personalu je pod kritiku. Sam jsem pracoval v tak zvane "tezke psychiatrii" pres 40 let (mimo CSSR potazmo CR) poslednich 15 let pred odchodem do duchodu na oddeleni akutnich psychoz, ale takovy pristup personalu jak Vy popisujete jsem nezazil. A to automaticke podavani Ritrovirul-u (coz potvrdila jedna moje znama v CR, ktera si taky na psychiatrii pobyla) je zde nemyslitelne.

Víte, to příjmové oddělení, na kterém jsem byla jediný den, bylo opravdu strašné a ještě doteď se mi občas na tohle téma zdají noční můry. Bylo to o to horší, že zdejší personál nebyl dobře informován o mém případu (že jsem tam jen kvůli provedení psychologických testů) a já propadla málem opravdovému šílenství, že mne tam zavřeli natrvalo. Ale bylo to opravdu šokující, něco takového bych čekala v šedesátých letech a ne dnes... ale potom na tom pátém oddělení už to bylo o něčem jiném, většina personálu byla profesionální a milá, ale hold výjimky se najdou všude. A sypat do pacientů horem dolem tuny prášků... to je bohužel taky častá praxe. Jedna moje kamarádka má schizoafektivní poruchu a na rozdíl ode mne se čas od času do léčebny opakovaně vrací a pokud bych měla líčit její zážitky...bylo by to hodně smutné povídání. Proto jsem o tom napsala, myslím, že je důležité, aby se o tom mluvilo, jenže ono je to pořád tak trochu tabu... blázinec a lidi v něm... Co mi opravdu nejde na rozum je to, proč psychiatrie více nespolupracuje s psychoterapií, která má přeci prokázaný pozitivní účinek u spoustu různých diagnóz. Ale kdepak. Zavřít, zdrogovat, případně poslat na elektrošoky a pak vyšívat nějaké dečky... Je to smutné.

Sylvo, ráda jsem si Vás přečetla, přijměte můj velký obdiv otevřít se zde světu. Upřímně přeji hodně sil, jsem ráda, že píšete.

Děkuji Psaní, krom toho, že mne hodně baví, je pro mne i jistou formou terapie...

Přeji hodně sil!!!

děkuji :-)

Paní Sylvo, smekám před vámi. Vše jsem přečetla jedním dechem a přečtu si i vaše předchozí blogy. I já jsem měla podobné příznaky, jako popisujete vy. Když moje lékařka vystřílela všechny možnosti, napadla ji borelióza a bingo. Už se vědělo jakou cestou jít. Preju vám v životě jen to dobré. Jste silná žena.

Děkuji za přečtení i milá slova, vím že je blog velmi dlouhý, ale sama pro sebe jsem si to potřebovala sepsat. U mně se právě hodně dlouho myslelo, že se jedná o boreliozu, ale ta byla opakovaně vyloučena. Způsobuje právě všechny tyhle příznaky... ale že tohle všechno dovede způsobit i hluboká deprese, která se takhle somatizuje, když ji člověk neřeší a může způsobit i teploty kolem 38 stupňů, bylo překvápko i pro lékaře... Ve druhé části, kterou mám rozpracovanou, ještě sepíšu následující vývoj až do teď, když už jsem se vrátila nazpět do života, i když se spoustou fyzických potíží nadále bojuju. Mějte se hezky